Minikázání na baru

Prolog. Omlouvám se všem, které cituji bez jejich souhlasu. M.Z. má zakázáno tento blog číst!

J.T. "Víte, jak testuji, jestli lidi znají desatero? Zeptám se jich, jak zní třetí přikázání. A když odpoví Pomni abys den sváteční světil, tak zkysli v roce 1840!"

P.F. "Počkej, ale to nemůžeš takhle paušalizovat. Co máš v kancionálu?"

J.T. "Máš pravdu, ale ne tak docela. Ve zpovědním zrcadle je úplná verze! A navíc, před dvaceti lety, byli jsme rádi, že máme kancionál, ale dneska? Je katechismus, kompendium, spousta další literatury... A proto papež Benedikt ..."

P.F. "Pravda.. ja u těch vojáků taky narážím na nepochopení. Oni dobře vědí, že tam je Nezabiješ a pak říkají - Hehe, kaplane, co se nám to tady snažíš nakecat ? Tak jim vysvětluju, že to je v zájmu vyššího dobra toho padoucha odstřelit."

J.T. "To je tím, že nikdo desatero nezná! Všichni znají těch deset vět, ale v Bibli to je Dekalog, pět kapitol a to dvakrát ve dvou knihách!"

Pepa spí na baru...

J.T. "To je, Pepku, jako by všechna pravidla silničního provozu byly jenom značky. Ale to není pravda!"

Pepa souhlasně (a unaveně) pokyvuje hlavou...

J.T. "A představ si, že by místo všech značek (celé původní nekrácené desatero), byla jenom stopka (oněch deset zkrácených vět)."

Pepa "Tož by všichni stáli."

P.F. "Počkejte, v Americe to tak funguje. Tam to jde bez značek!"

Debata chvíli pokračuje.

Pepa: "Peťane, vážně můžeš vydat knihu?"

P. "Knihu může vydat kdokoliv. Rozhodnu se podle rukopisu."

P.F. má praktickou poznámku "Stačí, když na to má prachy. Chystáš se psát knihu?"

Pepa: "NE, NE a NE!"

P. "Ale Maru se chystá. Příručku evangelizace pro práci s nevěřícími, jméno Bagr na poušti."

P.F. "Proč?"

Pepa: "Chce evangelizovat!"

P.F. "Tak ať nepíše knihu, tím to leda zazdí. Praxe je přednější!"

Pepa: "Proč mám vždycky pravdu?"

P.F. "A proč to má být o poušti? O poušti už jsou stohy knih."

Náhodný návštěvník: "Proto jsem psal svou bakalářskou práci o moři..."

P.F. "Ale můžu vám půjčit svou magisterskou práci - O pouštních otcích."

Pepa: "Co z toho?"

P.F. "To je těžká praxe." A začne minikázačku.

Pouštní otcové se rozhodli napravit jednu velmi bohatou paní ve středních letech. Zkoušeli ji kázat slovo Boží, ale když neuspěli, vyslali jednoho, kterého ještě neviděla. Ten se představil jako obchodník a přesvědčoval ji, že by její majetek neměl zahálet, ale měla by jej správně investovat. Paní váhala, ale nakonec projevila obchodního ducha a investovala do drahých kamenů a safírů. Investovala a investovala, až jednou obchodníkovi řekla:

"Tož někedy bych ráda ty své safíry a diamanty viděla."

Pouštní otec nelenil a paní vedl městem, až došli ke zchátrale budově. Vešli dovnitř. Na spoustě lůžek se tam váleli nemocní a zmrzačení.

A bohatá paní prozřela...

jací jsou pouštní otcové pěkná kvítka :-)

Z minikázání P.F. na baru.

Šťastný a veselý, Bohem, dobrem a moudrostí naplněný nový rok.