Onehde mi jeden moderní člověk tvrdil, že ateista je ten kdo si uvědomuje, co je správné a co není, věřící je ten, kdo na to potřebuje návod.
Když odhlédnu od toho, že to je silně nemoderní šedesát let stará myšlenka KSSR a KSČ...
tož mi řekněte, čím to je, že občas se stejně jeden jako druhý seknou. :-)
Dává to zajímavý závěr na konec doby postní.
Návod i uvědomování si je k ničemu, když se liší od toho, co děláme.
Jan 5,3-4: "V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká, neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět."
Asi nejsem sám, kdo si při čtení tohoto návodu občas povzdechne nad sebou samým. Na druhou stranu, vždycky mě to naplní novou nadějí a důvěrou.
Abych se ještě vrátil k původní myšlence. Na otázku, jak na ni dotyčný přišel, jsem posléze dostal zajímavou odpověď: